Celý život sportovala, ale běh nesnášela. A teď, nepříznivým prognózám navzdory, běhá téměř každý den. S šestiletým synem Kubíkem se účastní závodů a virtuálních výzev a lásku k pohybu Kubovi předává už odmala.
Sporty miluji celý život, teda až na běh, ten jsem vyloženě nesnášela už na základní škole. Vše se změnilo právě, když jsem čekala syna. Měla jsem autonehodu, která mě na čas upoutala na invalidní vozík. Rehabilitace mi přerušil předčasný porod a navázat na ně později už nebylo možné. V té době jsem kulhala a měla bolesti a podle lékařů měl být můj stav trvalý a neměnný. Toto jsem si odmítla připustit a začala denně chodit na dlouhé procházky s kočárkem, mnohdy přes velké bolesti. O rok později jsem se přihlásila na svůj první běh na 5 km. Nešlo o čas, ale o to doběhnout. Vzala jsem syna do nosítka na hruď a šla. Sice jsem jen popobíhala, bolesti mi víc nedovolily, ale dokončila jsem. Další rok jsem se postavila na start dalšího běhu a tentokrát i běžela. Noha se nakonec rozhýbala a po pár letech vymizely i bolesti. Já se ale dál každý rok postavím na start nějakého běhu, jako svou oslavu života, protože to byl malý zázrak, že syn tu nehodu tenkrát přežil a zároveň svou oslavu toho, že můžu normálně chodit a běhat. Žádný rok jsem nevynechala, a tak jsem už běžela i těhotná, nebo třeba dva měsíce po porodu. Víc běhat jsem pak začala právě po druhém porodu v roce 2019, abych si trochu vyčistila hlavu, a když se loni na jaře zavřela sportoviště, přidal se i syn, kterého odmala vedu ke sportu a zdravému pohybu.
Jak jsem již zmínila, běh je náš relax, vyčištění si hlavy, ale také čas, který je jen nás dvou.
Kubík odmala vyrůstá v tom, že máma běhá. Chodí se mnou jednou ročně na závody, kde se účastní dětských běhů už od doby, kdy se naučil chodit, ale hlavně odmala ho vedu k pravidelnému pohybu. Neměl ani rok, když začal s plaváním a tancem, kdy měl každé pravidelně jednou týdně. Časem jsme vyměnili plavání za gymnastiku a ve čtyřech letech dostal možnost vybrat si sám, co chce dělat, a od té doby chodí třikrát týdně na hokej a dvakrát týdně do folklorního souboru. Čekala jsem, že časem to pro něj bude moc náročné a něco vzdáme, ale místo toho si loni na podzim přibral ještě plavání. Takže pravidelný sport zvládá Kuba skvěle, horší je mu sladit rozvrh tak, aby se mu nekryly tréninky.
Vzdálenost si většinou volíme 3-4 km, ale upravujeme si to podle toho, jak se nám běží. Někdy si naplánujeme 5 km a nějak to nejde, tak si to zkrátíme na tři. Jindy si naplánujeme 4 km a běží se tak dobře, že prostě běžíme dál a uběhneme 8 km. Když si loni syn usmyslel, že uběhne 1/4 maraton, tak jsme se snažili každý běh navyšovat vzdálenost, to bylo 5 km minimum. Samozřejmě, když syn před rokem začínal běhat, tak byly vzdálenosti 0,5 – 1 km, ale byla to právě touha po medaili za jeden virtuální běh na 5 km, co ho motivovalo tuto vzdálenost uběhnout už dva měsíce po tom, co s běháním začal. Tenkrát jsme dělali pauzu po každém uběhnutém kilometru, dnes těch 5 km uběhne v kuse bez přestávky.
Nejvíc mě baví, že mě nikdo nepředbíhá, jako na reálných závodech, takže jsem vždy první, protože na konci mamce vždy uteču. A super je, že i když běháme sami, tak za to dostanu medaili. Líbí se mi, že můžu běhat, ale i chodit a tak mám pak víc kilometrů. V létě jsem měl 50 km a do Betléma jsem už měl 100km.
Určitě ano. Občas mám chuť jít si zaběhat sama, abych si ověřila, jak rychle běhám, ale je mi samotné už smutno. Společně nás to baví, popovídáme si, probereme holky ve školce, navzájem se motivujeme a povzbuzujeme se. Hodně se spolu i zasmějeme. Vždy se na ty společné chvíle u běhání těším a i syn je rád, že mě má jen pro sebe a nemusí se o mámu dělit s mladší sestrou.
Tak to budu já. Nejde teda o žádné přemlouvání, spíš přijdu s tím, že jdu běhat a zda jde se mnou a on mě zatím nikdy nenechal jít samotnou. Že by ale přišel on s návrhem, jestli nejdeme běhat, to se asi ještě nestalo.
Myslím si, že virtuální výzvy už zvedly z gauče spoustu lidí. Sama znám hned několik lidí, kteří začali běhat právě kvůli virtuálním výzvám, a to je prostě úžasné. Pro mě je to možnost porovnat se s ostatními a pro ty děti je to určitě možnost vyběhat si odměnu v podobě diplomu a medaile.
Tento projekt se mi líbí, protože nejde o jeden běh. Tím, že se sbírají kilometry celý měsíc, tak nás to motivuje vyběhnout častěji, ale zároveň nás to naučilo chodit všude pěšky. Když jsme putovali do Betléma, tak jsme na celou dobu výzvy odstavili auto a chodili všude pěšky. Moc se nám se synem líbí i myšlenka, že nesbíráme pouze kilometry/čísla, ale že virtuálně někam cestujeme. Ta myšlenka, že se snažíme dostat do Betléma, než se narodí Ježíšek, byla kouzelná. Zároveň se mi líbí organizace, logičnost a přehlednost stránek.
Určitě ano. Pohyb je velmi důležitý a učit děti odmala hýbat se je dle mého to nejlepší, co pro ně a jejich zdraví můžeme udělat. Navíc společně strávený čas u sportu sbližuje víc než společné sledování televize.
Jo, já pořád všem říkám, že hraju hokej a tancuju a zpívám a běhám a jsem rychlý a mám hodně medailí a když budou taky běhat, tak budou mít taky medaile.
Od prvního května budou Lenka s Kubou sbírat kilometry do Májové výzvy, díky níž se virtuálně vydají po stopách Karla Hynka Máchy.
Ukaž, že na to máš